Popis
Dobrý den, všimla jsem si ve svém okolí častého úkazu jistého osamění, kdy člověk ve třetí třetině života postrádá kdo by se o něj zajímal a staral. Třeba má jen jedinou dceru která žije v Austrálii, nebo syna který fetuje, nebo vůbec nikoho. Není kdo by nakoupil, poklidil, odvezl k lékaři, kolem baráku je potřeba posekat zahradu, naštípat dříví. Znám takovéto dva případy kdy lidi se starali a pak jim byla odkázána vila v Budějovicích nebo byt v Praze. Ano, možná jsem hyena co myslí na sebe a jak z této situace profitovat, ale je to vzájemná služba a vidím že to tak mnohdy funguje. Má situace není vůbec lehká, je mi 37, bydlím v podnájmu pokojíčku, práci kde si sotva vydělám na životní náklady, ponižuje mě takový život. Personalisté vycházejí z životopisu, který všechny ty roky zpětně vykazují dělnickou pozici, no jo, jenže oni neví že jsem 15 let žila v šedé ekonomice a musela brát práce na černo, kde vás vykořisťují a platí vás minimální mzdou, to je pak těžké si vybudovat životopis který bude mít renomé. 15 let mi trvalo se vysekat ze spárů exekucí, za které jsem si vlastním rozhodnutím nemohla, toto byl dárek od mých rodičů kteří mě v den 18. narozenin vykopli na ulici, neměla kam jít, šla jsem ke spolužákovi k nim domů, řekli můžeš u nás bydlet ale využijeme tě jako bílého koně a vezmeš si tady na sebe na splátky televize. Víte že to je blbě, ale chcete přežít následující den, týden, měsíc.. nakonec jsem na té ulici stejně na rok skončila než mi zase někdo pomohl, protože sám si z ní nepomůžete. Učňák jsem zdárně zvládla z ulice, bez drog, alkoholu nebo prostituce, kdo z vás by to dokázal? S prvním zaměstnáním vám přijde exekuce, nechají vám životními minimum a začnete žít a skrývat se v šedé ekonomice. To vše pominulo, našel se hodný člověk který mi s tím pomohl a z mých dluhů mě vykoupil, a funguju jako každý normální člověk a i to vzdělání si postupně doplňuji. Tak se teď při výběru práce ptám, k čemu mi ta maturita je a jak ji zúročím nebo jak začít jinak.
